Jaroslav D. Ptáček: O existenci a neexistenci a prostřelené hlavě Kurta Cobaina
JÁ: Taková rádoby filozofická otázka: Existuje přítomnost? Lze to dokázat? Bouchni dlaní do stolu. Slyšíš to bouchnutí? Ale to bouchnutí není přítomnost, to je již minulost...
ON: Bouchnutí je současnost. Minulostí se stává bezprostředně po úderu, nicméně během něj ho aktuálně prožíváš. Se zen budhistickejma chytákama na nás nechoď.
JÁ: Já nechodím, sedím... V okamžiku kdy bouchneš do stolu, tak bouchneš do stolu. Ale v tento okamžik (který není tímto okamžikem, protože teď je již také minulostí) není bouchnutí přítomností Jeden můj kamarád (křesťanský kněz) říkal, že mi dokáže přítomnost tím, že mi dá pěstí do obličeje. Ale dokazuje pěstí do obličeje existenci přítomnosti? NE! Následky úderu do obličeje dokazují pouze to, že si to pěstí dostal v minulosti, která již neexistuje, protože pominula.
ON: Nebavíme se o následcích toho aktu, ale o tom aktu samotném. Akt trvá sice vteřinu, ale ta vteřina, než uplyne, je přítomnost. Cokoliv, co přijde po ní už je důsledek. Nicméně ta vteřina sama o sobě, kdyby se dala zakonzervovat, by byla důkazem toho, že dotyčné bouchnutí do stolu bylo někdy v minulosti přítomností. Tak!
JÁ: Ve mě to evokuje takové to klasické: Kdyby se sen (myslím tím sen ve spánku) nechal natočit videokamerou, tak by se stal přítomností. Ale sen zatím nelze zaznamenat na žádné záznamové zařízení.
ON: Sen by se tím nestal přítomností. Přítomnost není závislá na záznamech. Jen bysme tím získali důkaz, že ten sen někdy přítomností byl.
JÁ: Položme si otázku: Dokážeme skutečně prožít Přítomnost? Jestli ano, tak dokážeme prožívat satori, dokážeme prožívat třeba i nirvánu. Satori je dočasné. Ale co je to nirvána? Stav absolutního šílenství. Nirvánu prožil Kurt v jistém okamžiku... (asi všichni víme v jakém okamžiku). Nirvána není nic přítomného, nirvána je trvající, absolutní...
ON: Nirvána je stav, kterej už s pojmy, jako je současnost, nebo přítomnost neoperuje. Vyšší level, řekněme. Ale aby k postupu do tohodle levelu mohlo dojít, tak musí přijít impuls právě z přítomnosti, protože jen v přítomnosti dokážeme vyvolat takovou energii, která nás vystřelí někam vejš. A tím se řeší i otázka přítomnosti jako takový, respektive její existence.
JÁ: Se mi lbí jak si to řekl... " která nás vystřelí někam vejš" ...
Prohnat si kulku hlavou je přítomnost, která je absolutní. Dosáhnout orgasmu je jen pomíjivost...
ON: Pomíjivost je v danou chvíli přítomná. A to s tím vystřelením byl záměr. Ještě by se dalo říct, že mozek se ti v tu chvíli posune někam úplně jinam.
JÁ: No našel jsem na infernetu obrázek... Na něm se mozek také posunul také úplně jinam...
(jdp)