Jaroslav D. Ptáček: Nerad bych přišel o dalšího kamaráda... 40
Tomáši, když jsme jezdili autobusem každé ráno na střední do Sezimova Ústí, tak jsme seděli na pravé straně autobusu vedle řidiče. Za náma sedával Vašek a Ondřej. Ty jsi jednou řekl, že lidé by měli umírat ve čtyřiceti letech... Pak jsme se potkali, když jsem šel cestou do práce a Ty si jel autem a zastavavil a zeptal si se kam jdu, že mě tam "hodíš". Tak jsem si k Tobě do auta přisedl a dovezl si mě na křižovatku. Vzpomínám si, že jsem se tehdy ani nepřipoutal... Vystoupil jsem a rozloučili jsme se... Bylo to tehdy naše poslední rozloučení... Pak si se za několik dnů v tom autě zabil... A teď po několika letech mi došlo to, (promiň kamaráde), co si říkal v tom autobuse... Nemohu psát dál...40... Vašek i Ondřej zemřeli... Kamarádi ze školy, jezdili jsme společně a společně jsme dělali různé lumpárny... Já tu čtyřicítku přežil a myslím na vás... Je mi z toho smutno... A když sednete do auta, tak se prosím připoutejte... Nerad bych přišel o dalšího kamaráda...Děkuji.
(jdp)