Den čtvrtý stvořil bůh seriál
Když nám bylo devatenáct let, tak jsme ještě netušili, že o nás za několik let natočí seriál... Den čtvrtý jsem tak nějak s přáteli nostalgicky vzpomínal, vraceli jsme se do dob, kdy jsme nemuseli nic řešit... Sice jsme si tehdy říkali, že chceme řešit globální problémy lidstva, naivně jsem věřili v celosvětový mír...
Ale ve skutečnosti jsme (teď to snad vidíme v reálném světle) nechtěli nic řešit... Jen jsme chtěli hřešit...
Vzpomínám si na ta krásná rána... Bylo to v době, kdy jsme dokázali vstávat už okolo osmé hodiny... Otevřeli jsme si k snídani kompot a lahev vína. Vzali jsme si velkou porcelánovou mísu, do ní jsme nalili litr vína... A do toho jsme naházeli třešně...
David se rozespale potácel po místnosti, pak se zastavil a povídal si s teráriem.
Já jsem špunt od vína hodil směrem ke stropu... Na stropě mého ateliéru, který sloužil i jako ložnice pro všechny příchozí, pro ty, co nestačili odejít včas domu po včerejším mejdanu, byla síť... A v ní byla již spousta špuntů a dalšího tentononc...
Chtěli jsme snídat ten obsah v té porcelánové míse, ale zazvonil zvonek...
Adam seděl pod oltářem se sochou Buddhy, měl jen trenýrky a četl si knihu... myslím, že se jmenovala Bible... Když slyšel zvonek, tak přestal zírat do oné knihy a začal koukat na nás... Když pochopil, že se nám nechce vstávat od snídaně, tak vstal a šel otevřít... I s tou knihou v ruce...
Přišla Eva a přivedla nějakou kamarádku, kterou nikdo z nás neznal...
"Kdo to je?", zeptala se Eva a zírala na Adama... "A proč má tu Bibli...?"
"Kdo to je?", zeptal se David a zíral na Evu...
"Kdo to je?", zeptal jsem se Evy a zíral jsem na její kamarádku...
"To je kámoš,"odpověděl jsem Evě na její otázku...
"To je kámoška," odpověděl jsem na Davidovu otázku...
"To je kámoška," odpověděla Eva na mou otázku...
"Co to snídáte?" zeptala se kámoška Evy...
"Snídani," odpověděl David...
"A co to posloucháte?," zeptala se Eva...
"Kazeťák," odpověděl Karel...
"Kde se tady vzal Karel?" zeptal se Břéťa...
STŘIH. A teď jsme již na jiném místě...
Někdo možná řekl slovo "klapka", ale to už si teď po těch letech přesně nepamatujeme. Možná jen klapotalo to kolo ve mlýně u řeky...
Simon přinesl kazeťák, Marcel přinesl španělku, Romana přinesla čokoládu, Pavla přinesla nějaké perníčky, Tomáš přinesl bábovku od babičky, Jitka přinesla tédékáčko s nahrávkou nějaké skupiny, dnes už nikdo nevíme, jaká to byla skupina... Ví to Jitka?
Stop.
Pauza..
Catering...
"Jó, jasně holky, skočte si na záchod..."
____________
Moment, píše mi kamarád po chatu (jsme teď v době reálné): "Hele, voe Jardo, co je to kazeťák? A a co je to tédékáčko..."
Nevím jak to vysvětlit a modlím se aby se nezeptal, co je to ta Marcelova španělka... Nestíhám mu odpovědět, protože musíme zase na plac...
____________
Všichni přinesli lahev alkoholu a ty lahve postavili ke stěně. Simon zapnul kazeťák. Postupně jsme otevírali lahve s alkoholem a postupně jsme z nich upíjeli...
Pak nevíme co přesně se odehrávalo... Jen takové střípky, záblesky... Honza stojí v okně a chce skrze okno opustit onu budovu a křičí, že se zabije. Držíme ho a snažíme se ho od okna odtáhnout...
Kolemjdoucí rybář na nás divně kouká... Pak řekne: "Co tady blbnete?"
Pavla hystericky: "Kamarád se chce zabít, protože mu jeho holka dala kopačky!"
Rybář si ťuká na čelo: "Jak by se asi mohl zabít skokem z okna v přízemí..."
Pak máme zase okno... To už je jiné okno, ne to okno v přízemí...
Následně si pamatujeme jen to, že přijelo policejní auto a že jsme utíkali...
____________
A jsme opět v přítomnosti... Nebo ne? DEN ČTVRTÝ... V tento den se toho stalo hodně... Důležité však je to, že jsme zjistili, že podle našich životů byl natočen seriál...
Určitě se v něm všichni poznáváme...
Ten seriál se jmenuje Californication...
Jaroslav D. Ptáček, 21. září 2014